Roman Maňák, Veselí nad Moravou
email:
roman.manak
(zavináč)
gmail.com
Vzácný choroš vytvářející jednoleté kloboukaté přisedlé plodnice. Jeho výrazným znakem je tvrdé tmavé zrnité jádro a nepřítomnost set v hymeniu, což je jinak typický znak pro většinu dalších rezavců. Tyto dva znaky s ním sdílejí ještě další dva, a to Inocutis dryophilus a Inocutis tamaricis. Tyto dva se však kromě ekologie liší mikroskopicky většími výtrusy. Všechny tři byly tradičně řazeny do rodu Inonotus avšak na základě zmíněných význačných znaků (plus některých dalších) byly roku 1984 Fiassonem a Niemelou přeřazeny do rodu Inocutis. Oprávněnost rodu Inocutis potvrdila i molekulární data (Wagner et Fischer 2001).
Inocutis rheades u nás roste téměř výhradně na mrtvých kmíncích osiky (Populus tremula). Kotlaba s Pouzarem uvádějí ve starším článku rovněž jeden sběr z topolu šedého (Populus ×canescens), což je ovšem kříženec osiky a topolu bílého (Kotlaba et Pouzar 1969). Ryvarden (2014) uvádí v Evropě růst rovněž téměř výhradně na Popoulus tremula, vzácně pak na dalších topolech, ale zmiňuje i vzácný růst na několika dalších hostitelích (Betula, Fagus, Quercus, Salix a Sorbus).
Inocutis rheades, 03.11.2019, Dolnomoravský úval. Osikový hájek s přimíšenou břízou na písku. Padlý kmínek Populus tremula.
Inocutis rheades, 03.11.2019, Dolnomoravský úval. Řez plodnicí, kde je viditelné tmavší zrnité jádro.
Inocutis rheades, 03.11.2019, Dolnomoravský úval. Hymenium plodnice s podobně lesknavým povrchem jako např. u mnohem běžnějšího Inonotus radiatus.
Inocutis rheades, 03.11.2019, Dolnomoravský úval. Štětinatý až drsně štětinatý povrch plodnice.
Inocutis rheades, 03.11.2019, Dolnomoravský úval. V pozadí snímek vrstvy vyprášených výtrusů na kmínku Populus tremula, v popředí mikroskopický snímek výtrusů sebraných z této vyprášené vrstvičky. Zvětšení 1000× (imerze), voda, délka úsečky 10 µm.