Mykologie

Eutypa maura (Fr.) Sacc.

bradavkatka javorová

Hojná houba vytvářející široce rozlitá šedá až téměř černá stromata ponořená do dřevního pletiva a způsobující jeho zešednutí. Zhruba kulovitá perithecia jsou velká 0,5 mm a jejich ostioly prorážejí na povrch dřeva. Roste na dřevě Acer pseudoplatanus a vzácněji též pravděpodobně i na jiných javorech. Rozsah hostitelů je však do značné míry otázkou. V rodě Eutypa je totiž stále dost taxonomických nejasností, např. Acero et al. (2004) uvádějí, že je rod polyfyletický, rozdělený do dvou poměrně odlišných skupin. S E. maura se lze setkat pod synonymem Eutypa acharii. Pod tímto názvem jej uvádějí např. Ellis and Ellis (1997) a mimo Acer pseudoplatanus udávají jako hostitele Betula, Castanea a Salix.

Rappaz (1987) ve své monografii věnované zástupcům čeledi Diatrypaceae s osmi výtrusy ve vřecku uvádí jediného hostitele (Acer pseudoplatanus) a poznamenává, že E. maura je běžným druhem, který bývá uváděn pod synonymem E. acharii, kteréžto jméno by mělo být opuštěno. Navíc zpochybňuje některé nálezy z Prunus spinosa a Populus sp. Další publikace zabývající se druhem Eutypa lata, zmiňují E. maura spíše okrajově, udávají jeho růst na Acer pseudoplatanus (zde se ale obvykle odkazují na Rappazovu monografii a jeho sběry) a E. acharii neuvádějí vůbec. Velký počet nálezů (570 k 21.12.2017) E. maura udává databáze British Mycological Society. Bez přesnějšího určení substrátu je celá třetina nálezů (35%), největší počet nálezů pak je na Acer pseudoplatanus (44%). Javory bez bližšího určení druhu pak mají 11% nálezů a 5 údajů se týká Acer campestre. Kromě javorů jsou zde ještě nálezy z 12-ti různých druhů dřevin, obvykle po jednom nálezu. Více jich mají jen Fagus (18), Fraxinus (9), Betula, Crataegus a Salix po pěti nálezech a 4 Hedera helix, celkově téměř 10% všech nálezů. Je však otázkou nakolik spolehlivě byl určen hostitel a v neposlední řadě samotná houba.

Eutypa maura, 03.12.2017, Dolnomoravský úval. Suchý stojící kmínek Acer negundo.

Eutypa maura, 03.12.2017, Dolnomoravský úval. Stejná lokalita jako výše. Houba v několika velkých a několika menších stromatech zaujímala odhadem 1/4 celkového povrchu cca 3 metry vysokého kmínku.

Literatura

• Acero, F. J., González, V., Sánchez-Ballesteros, J., Rubio, V. (2004): Molecular phylogenetic studies on the Diatrypaceae based onrDNA-ITS sequences. Mycologia 96(2): 249 - 259.
• Ellis, M. B., & Ellis, J. P. (1997). Microfungi on land plants: An identification handbook. Slough, England: Richmond Pub.
• Rappaz, F. (1987): Taxonomie et nomenclature des Diatrypaceae à asques octospores. Mycologia Helvetica 2(3): 285 - 648.

Druhy ze stejné čeledi (Diatrypaceae)

• Anthostoma decipiens
• Diatrype bullata
• Diatrype disciformis
• Diatrype stigma