Mykologie

27.10.2021 Za historií na okraji Karpat

Karpaty jsou rozsáhlé pohoří táhnoucí se v podobě oblouku přes osm evropských států. U nás, na východě republiky, je jejich západní okraj nazývaný Moravské Karpaty. Jednou z jejích součástí je i poměrně nevýrazná Kyjovská pahorkatina, kde leží i malá vesnička Věteřov. V dnešní době je spíše polozapomenutá, ale v dobách dávno minulých bylo její okolí jedním z důležitých center starých civilizací.

Svědčí o tom například poměrně výrazné hradisko v těsné blízkosti zástavby. Bylo obýváno již ve starší době bronzové, tzn. asi před 4.000 lety a kultura s typickou keramikou se díky své unikátnosti dokonce nazývá podle vesničky Věteřovská kultura. Ráno sice bylo mlhavo, ale staré hradisko bylo i tak jasně patrné.

Pohled na hradisko jsem pořídil z vyhlídkového místa, kde je umístěna lavička. Ta byla osvícena vycházejícím sluncem a prvním dnešním "sedícím" byla kobylka zelená (Tettigonia viridissima). Její předchůdci byli ve zdejší krajině pravděpodobně již dávno před výše zmíněnou civilizací a i když jde o běžný hmyz, má určitě právo zde žít po našem boku.

Těsně pod hradiskem je strmá pískovcová stěna, kde dříve obyvatelé vesnice těžili písek na stavební použití.

Pohled z dálky je úžasný. Ale i bližší pohled stojí za to. Ukazuje, jak si příroda dokáže poradit i na rychle erodujícím neúživném písku. Kořeny výše rostoucích borovic prorůstají pískovcovým podložím, sem tam se zde uchytil i listnáč (vlevo v horní části snímku) nebo i nějaká kytka - například zvonek (Campanulla sp.), jehož fialový květ je zhruba uprostřed snímku anebo listy odkvětlých podbělů (Tussilago farfara) vlevo dole.

Za hradiskem se již nachází poměrně rozsáhlý les s poměrně přirozenou skladbou. Tvoří jej především dubohabřiny, které místy přecházejí až v dubobučiny. A tam, kde je buk, nechybí ani jedna z našich běžných hub troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius). Znal jej už slavný ledový muž Ötzi a pravděpodobně jej používal, stejně jako mnoho lidí po něm, k rozdělávání ohně. Odtud i český název troudnatec. Dnes jej používají někteří včelaři při zadýmování včel.

Při další cestě lesem jsem narazil i na pramen. Bohužel, podobně jako spousta dalších pramenů na jižní Moravě (ale asi i jinde po republice), skýtal neradostný pohled. Díky dlouhotrvajícímu suchému počasí v něm nebyla ani známka po vodě.

Nedaleko od pramene se nachází další významné hradiště, tentokrát již v katastru sousední obce Sobůlky. Není zdaleka tak patrné jako výše zmíněné nad Věteřovem, protože v dnešní době je zarostené lesem. Ale jeho valy jsou stále době viditelné.

Podle průzkumů bylo i toto osídleno již poměrně dávno (uvádí se minimálně 6.000 let ode dneška) a od doby prvního osídlení bylo využíváno pravděpodobně kontinuálně. Své velké dřevěné opidum si zde vystavěli například i Keltové. V době nedávno minulé se svahy pod ním využívaly jako pastviny, o něco později zde byly sady ovocných dřevin a dnes svahy pohltil les. Ale na staré třešně tam lze narazit stále.

I když již prakticky každý den klesají teploty pod bod mrazu, stále je možné zahlédnout nějakou kvetoucí kytku. Nejde o žádné orchideje ani jiné vzácné druhy rostlin, ale i obyčejné kytky dokáží uchvátit krásným květem. Jako například křehkýš vodní (Myosoton aquaticum).

Kolem poledne jsem na vyhřáté lesní cestě narazil i na jednoho fascinujícího broučka - majku obecnou (Meloe proscarabaeus). U nás se vyskytuje několik málo druhů, které jsou vesměs vzácné. Ohrožuje je, podobně jako mnoho dalších druhů, ústup otevřené krajiny. Majky mají poměrně složitý životní cyklus, když jejich larvy parazitují v hnízdech samotářských včel. A i tyto včelky jsou vázány na otevřená, dnes ustupující stanoviště. Každopádně na jižní Moravě se lze s těmito zajímavými broučky místě setkat ještě docela běžně.

Buk jsem zmínil už o pár odstavečků výše. Tento strom je krásný v každé roční době. Ale pohled do korun buků na podzim je výjimečný. A tímto zlatožlutě zbarveným listím jsem ukončil dnešní procházku na periferii karpat.