Mykologie

02.10.2021 Neobyčejné obyčejné kytky

Druhé říjnové ráno jsem začal návštěvou malinkaté, ale zajímavé geologické lokality v Bílých Karpatech, která je ukryta v zarosteném žlebu a není proto příliš známá. Je tvořena 4 metry vysokým výchozem s typickým flyšovým střídáním vrstev. Vrstvy tvoří pískovec a jílovec, které mají sedimentární původ. Je zajímavé, že tento nyní mrtvý výchoz, hýřil v době svého vznikání před desítkami milionů let bujným životem. Povedlo se zde nalézt mimořádně vysokou biodiverzitu Foraminifer (dírkonošců) - uvádí se asi 50 druhů.

Když jsem po "geologické" zastávce pokračoval v cestě, všimnul jsem si zajímavě panašovaných listů mladé osiky (Populus tremula) s nápadně zvýrazněnou žilnatinou. Přesnou příčinu neznám, ale takové zajímavě zbarvené listí způsobuje buď nedostatek některé z živin (obvykle některého ze stopových prvků) nebo virózy. Nedostatkem živin v tomto případě mladá osika zjevně netrpěla, protože se na pár metrech čtverečných tísnilo několik dalších mladých jedinců s normálně zbarvenými listy. Tak že by viróza? Patrně však jiný virus než ten způsobující onemocnění Covid-19.

O kus dál jsem se přesvědčil, že podzim je už za dveřmi. Krásně žlutooranžově zbarvené listí dubu (Quercus pubescens) tomu jednoznačně napovídalo. Syté barvě ještě napomohly paprsky před chvílí vyšlého slunce.

Hlavním tahákem pro veřejnost pro návštěvu Bílých Karpat jsou asi orchideje. Tyto exoticky vypadající kytky jsou až na několik málo výjimek vzácné až velmi vzácné. I spousta dalších vzácných "neorchidejových" kytek táhne veřejnost na návštěvu Bílých Karpat. V tuto dobu jsou však už orchideje a i jiné vzácné druhy rostlin odkvetlé a louky jsou vesměs pokosené. Ale i ty nejběžnější druhy dokáží být při bližším pohledu nádherné a nezřídka se svojí krásou vyrovnají orchidejím. Právě těmto druhům jsem se dnes věnoval především. Jedním z nich je třeba prachobyčejný řebříček obecný (Achillea millefolium). Tuto léčivou rostlinu najdete hojně po celém území republiky, často i jako plevelnou kytku. Přesné určení druhu je obtížné i pro botaniky, neboť existuje větší počet značně podobných druhů, které jsou navíc proměnlivé. Ale detailní pohled na bílá nezvykle tvarovaná květenství potvrdí, že i ta nejobyčejnější kytka může být krásná.

I obyčejná čekanka (Cichorium intybus) svou stavbou a barvou květů zaujme. Asi málokdo si všiml, že její modře až modrofialově zbarvené okvětní lístky jsou zubaté. I když naši předkové si toho zcela určitě všimli. Nejenže pro ně byla vyhledávanou léčivou bylinou, ale v době nedostatku kávy sloužila společně s cukrovou řepou a žitem k přípravě náhražky kávy. Dodnes se její pražený kořen používá při přípravě známé Melty.

Naprosto exoticky vypadají zralé šištice chmele otáčivého (Humulus lupulus) - kulturní rostliny, které se využívá už stovky let. Nejraději ji mají pivovarníci, jelikož jeho šlechtěné variety jsou jednou z důležitou surovin při výrobě piva. Ale tuto liánu můžete najít po celém území republiky. Nejčastěji na vlhkých místech, ale často i v různých příkopech a křovinách.

Pro mě nejzajímavější kytkou, které jsem dnes potkal, se stala obyčejná lnice květel (Linaria vulgaris). Setkat se s ní můžete hlavně na železničních náspech a okrajích cest, ale svůj životní prostor si najde i na jiných stanovištích. Díky této svojí plastičnosti se s ní lze setkat na celém území republiky. Ale i přes to, že je tak obyčejná a všudypřítomná, se nemůžu zbavit dojmu, že bližší pohled na její žlutá květenství, se nevyrovná pohledu na květenství některých orchidejí.

Jednou z dalších žlutě zbarvených kytek, se kterými jsem se dnes setkal, byla slunečnice. Nemyslím tu, která se pěstuje na velkých lánech pro svá olejnatá semena, ale slunečnici topinambur (Helianthus tuberosus). Zářivě žluté porosty pozdě v létě a na podzim sice zaujmou a i pro včely je vítaným zpestřením potravy, to však nic nemění na faktu, že jde o invazivní druh, který mnohde způsobuje problémy. Pokud svoji krásu ukazuje v předzahrádkách je vše v pořádku. Ale jakmile se dostane do volné přírody, je schopná vytlačovat naše původní druhy. Tento druh z USA u nás byl poprvé dokladován kolem roku 1885, ale vzhledem ke své přizpůsobivosti brzy přeskočil do volné přírody a na mnoha místech se úspěšně šíří.

A obyčejný bodlák (Carduus acanthoides) na závěr. I když taky patří mezi ty rostliny, se kterými se lze setkat všude na našem území, rozhodně není kytkou, která by nestála za obdiv.