Roman Maňák, Veselí nad Moravou
email:
roman.manak
(zavináč)
gmail.com
Po vysokých letních teplotách v předchozích týdnech se u nás konečně ochladilo. Většina koupališť se pro veřejnost uzavřela a stala se až do léta následujícího roku mrtvými, ale v přírodě Bílých Karpat a i jinde život neustává. Jedním z živočichů, kteří vlhčí a chladnější počasí uvítali, je jantarka podlouhlá (Succinella oblonga). Stejně jako všichni zástupci pozemských plžů vyžaduje vlhkost.
Místu, kde jsem se pohyboval, dominuje krásný dub letní (Quercus robur). Ten předloni začal prosychat. Nyní není ještě zcela mrtvý, ale zdá se, že jeho zániku už nic nezabrání. Ale z jeho smrti budou profitovat jiné organizmy - dřevní hmyz, později i dřevokazné houby. Po mnoha letech, kdy dřevo tohoto dubu poskytne životní prostor pro mnoho jiných organizmů, se část organických látek z něj stane živnou půdou třeba právě pro jeho potomky, kterých je v jeho blízkosti hodně.
Na loučkách poblíž dubu se ukázaly první květy ocúnu jesenního (Colchium autumnale) - prudce jedovaté kytky, jejíž květy se začínají objevovat pozdě v létě, ale setka se s nimi lze i v prosinci nebo lednu, pokud není zima příliš drsná.
Brzy po východu slunce se zemský povrch začal silně zahřívat a rosa vypařující se z povrchu vegetace vytvořila dojem hořící louky.
Ještě o chvíli později se probudili i zástupci z motýlí říše. A při pohledu na křídla perleťovce prostředního (Argynnis adippe) i lajk pochopí, proč tento nápadný motýlek dostal své rodové jméno.