Mykologie

Phleogena faginea (Fr.) Link

prachovečník bukový

Drobný druh uváděný v Červeném seznamu (Beran 2006) jako ohrožený (EN), ale podle poměrně četných nálezů z posledních let se zdá, že je v současné době poněkud více rozšířený. Jde o velmi zajímavou stopkovýtrusnou houbu z řádu Atractiellales, kam patří několik málo nepříliš známých rodů (Atractiella, Helicogloea...). Pozice samotného řádu dosud není uspokojivě taxonomicky vyřešena [2016].

Albert Pilát (1956) ji ve svém článku popisuje jako phragmobasidiální houbu břichatkovitého charakteru a uvádí, že je rozšířena ve Švédsku, Francii, Anglii, Německu, Polsku a bývalém SSSR. Tehdy byla řazena do řádu bezovkotvarých (Auriculariales, kde je zástupcem například známé "Ucho Jidášovo" Auricularia auricula-judae). V současnosti je známa z více evropských zemí, ale například i z amerického kontinentu.

Roste jako lignikolní saprofyt na dřevě i borce nejrůznějších listnáčů, jako nejčastější hostitel je uváděn Fagus sylvatica, čemuž odpovídá latinské i české druhové jméno. Ekologickou amplitudu má zřejmě dosti širokou - mé první čtyři nálezy pocházejí z naprosto odlišných lokalit - první ze staré bučiny v nadmořské výšce cca 700 metrů (padlá větev Fagus sylvatica), druhý z listnatého remízku mezi loukami (padlý kmen Acer campestre; 370 m n. m.), třetí z lužního lesa z nadmořské výšky 180 m n. m. (padlý kmen Fraxinus sp.) a poslední z vlhčí lokality u malého vodního toku z padlého kmene Alnus glutinosa (350 m n. m.).

Na sklonku roku 2017 jsem houbu nalezl na další nové lokalitě, která je sice ekologicky dost podobná jedné z výše jmenovaných, ovšem prachovečník zde rostl na jiné dřevině než se mi dosud povedlo najít, na mohutném pařezu Quercus robur. Další nález pochází z lužního lesa (přechod mezi měkkým a tvrdým luhem), pro změnu opět z jiné dřeviny. Prachovečník zde rostl na dvou tlejících pařezech Tilia sp.. Dosud poslední nález je opět z lípy, tentokrát z dubohabřiny.

Phleogena faginea, 28.10.2023, Věteřovská vrchovina. Teplá dubohabřina, boční strana padlého kmene Carpinus betulus.

Phleogena faginea, 28.10.2023, Věteřovská vrchovina. Teplá dubohabřina, boční strana padlého kmene Carpinus betulus.

Phleogena faginea, 17.02.2019, CHKO Bílé Karpaty. Dubohabřina, vyvrácený tenší kmen Tilia sp. I když plodnice prošly několika vystřídáním teplot nad a pod bodem mrazu, jejich mikroznaky byly naprosto v pořádku.

Phleogena faginea, 17.02.2019, CHKO Bílé Karpaty. Detail jedné z plodnic ze snímku výše.

Phleogena faginea, 23.02.2018, Dolnomoravský úval. Přechod mezi měkkým a tvrdým luhem, tlející pařez Tilia sp.

Phleogena faginea, 23.02.2018, Dolnomoravský úval. Přechod mezi měkkým a tvrdým luhem, tlející pařez Tilia sp.

Phleogena faginea, 17.12.2017, Dolnomoravský úval. Lokalita s charakterem tvrdého lužního lesa u řeky Moravy; tlející část mohutného pařezu Quercus robur.

Phleogena faginea, 05.11.2017, Dolnomoravský úval. Kontrola lokality z 26.11.2016, viz. níže. Padlý kmen Fraxinus sp.

Phleogena faginea, 27.12.2016, Ždánický les. Vlhčí lokalita s olší mezi teplými dubohabřinami. Padlý kmen Alnus glutinosa.

Phleogena faginea, 26.11.2016, Dolnomoravský úval. Padlý kmen Fraxinus sp. v sušší části tvrdého lužního lesa. Na snímku jsou viditelné i rhizomorfy Armillaria sp., na nichž prachovečník místy rovněž rostl - dokonce i na značně odstálých koncích rhizomorf.

Phleogena faginea, 26.11.2016, Dolnomoravský úval. Stejné místo jako u snímku výše.

Phleogena faginea, 15.11.2016, CHKO Bílé Karpaty. Listnatý remízek mezi loukami, padlý kmen Acer campestre.

Literatura

• Beran, M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Příroda, Praha, 24: 1-282.
• Pilát, A. (1956): Phleogena faginea (Fr.) Link — prachovečník bukový v K a r p a t e. Česká mykologie 10(2): 91-94.